Rok 2023

Ač na začátku se tak vůbec netvářil a dokonce vypadal i krásně, zajímavě a moc mile, tak nakonec byl tak těžký, že by mne to ani v tom nejhorším snu nenapadlo. Těžké to bylo v osobní, ale hlavně zdravotní rovině, ale dle hesla, co tě nezabije, to tě posílí,  žiju  a to se počítá. Pomoc a práce s  kolegy byla dost omezena zdravím, stejně tak i lektorování výtvarného kroužku, ale zase času na kresbu bylo víc než dost.

Podařilo se mi ve spolupráci s paní terapeutkou Ivou Paulovou vytvořit soubor 58 terapeutických karet, teď se dolaďují texty a na jaře máme v plánu  je vydat k volnému prodeji. Snad si najdou svou cílovou skupinu.

Postupně vznikají ilustrace ke dvěma  knížkám (více zatím prozradit nechci), jedna se zrodila v mé hlavě a asi tři roky jsem hledala někoho, kdo jí napíše dle mé  osnovy a hlavně již hotových  ilustrací (a jeste mnoho dalších vzniká dal). Ke druhé jsem byla oslovena, je to trochu jiný žánr, ale je to legrace a výzva.

Jinak stále a pořád, když se najde chvíle času, zejména večer, vznikají kresby a obrázky, majáky, lodě, Šumava a hlavně obrázky, jež nemají reálný základ,  ale mají základ v mé hlavně, v mé fantazie a v mých náladách.

V létě jsem si střihla pár jarmarků, spíše pro radost a setkávání, za ty roky jsou z  kolegů mnohdy kamarádi a je moc fajn je vidět a popovídat.

A hlavně úplně nejlepší je, že se mi podařilo mít tři výstavy. A to je přeci naprosto super.

První se konala v Šemanovicích v Nostalgické myši, spolu s kamarádem a kolegou Jirkou  Jandou, ale ta je zde již podrobněji popsána níže, ale přidám i sem proklik na fotogalerii . Jiří Janda - Izolace a karentény, Zuzana Kočišová - V mé duši záře

Druhá byla na úžasném místě, v ikonickém knihkupectví s kavárnou v samém centru Prahy, Knihkupectví Řehoře Samsy v pasáži u Nováku. Prostor vcelku malý, tak výběr musel být uvážlivý, ale na vernisáži se přišlo podívat příjemné množství lidí a bylo to moc milé. Něco málo fotek je možné vidět zde . Čáry a Barvy.

A třetí vznikla náhodou, ale prostředí šluknovského zámku je krásné a výstava tam byla tři měsíce. Místo vernisáže byla v prosinci dernisáž a instalaci jsem koordinovala  z Koronární jednotky, ale tým jsem vybrala dobře, syn s přítelkyní to zvládli perfektně a kamarád Otík jako člen rámovacího týmu se taky osvědčil. Dernisáž se povedla, byť v takové velmi komorní sestavě, ale následovalo čtení Advetních pohádek od Rostislava Křivánka, taktéž moc příjemné a milé, takže  adventní podvečer a večer jak zralé víno. Nápady z mé duše. Fotky z dernisáže najdete zde a fotky z instalace najdete zde 

Rok to byl, jak jsem psala pekelný v mnoha směrech, taková hodně drsná škola života, tak nezbývá než věřit, že rok 2024 bude lepší v osobní a zdravotní rovině a v pracovní, že bude úplně úžasný. A už teď se něco chystá  a já se těším, věřím a doufám, ve vše dobré.

Zuzana, 8.1.2024