Co pak? No moje obrázky, přeci, tož krásný den.
Jelikož od posledního vyprávění, kde všude visí mé kresby, uplynuly již tři roky a já mám v nejrůznějších komunikačních kanálech zase další nové fotky, myslím, že přišel čas to opět shrnout a ukázat dál.
Za ty tři roky se prodaly kresby i tisky, od většiny fotky nemám, ale občas nějakou dostanu a musím říct, že přesně tuhle zpětnou vazbu mám moc ráda. Jak visí na stěně v obýváku, v ložnici, v pracovně ..... a i když třeba fotka není dokonalá, tak ten můj vnitřní pocit dokonalý je. Protože proč jinak bych nad papíry, barvami, se linerem či štětcem ruce trávila tolik času. Ten pocit, že to dělá radost nejen kamarádům a známým, ale teď už i úplně pro mě neznámým lidem, je prostě k nezaplacení.
Děkuji. Prostě jenom děkuji.
Zuzana, únor 2026
.jpg)
Na poličce v obývacím pokoji (tisk) a jinde nad pracovním stolem (originál).
U třech různých lidí, v ložnici nad postelí (originál a dva tisky), na pracovním stole (tisk) a poslední na přání (tisk), visí až v Banja Luka a vznikl na základě této věty: "Co se mi honí hlavou? Jak člověk v životě putuje a nechává kousky svého srdce na různých místech a různým lidem. Kousek mého srdce zůstává teď taky tam na jihu. 
" H.Vidovičová
Na přání, do schodiště, zadání bylo témata Českého ráje (Trosky, Humprecht, skály), více akvarelu než perokresby a odstíny petrolejová, tyrkysová, temně modrá s nepatrným šmrncem oranžové. Formát čtvercový 42x42cm. (Originály.)
A zde je už taková malá sbírka, první vsazeno do námořní mapy (tisk na plátno) a zbytek originály umístěné ve schodišti.
V jídelním koutě v rodinném domku a jinde v obývacím pokoji.