Moji milí,

přesně po roce se koná má druhá výstava, tedy není jenom má, mám ji společně s druhým výtvarníkem, fotografem, novinářem a hlavně kamarádem Jirkou Jandou, který dělá úžasné linoryty vesměs s hudební tématikou. Já vybrala jako určitý protipol jeho hrubých černobílých linorytů své perokresby, ve kterých je vždy alespoň trocha barvy -  akvarelu.

Výstava je v ikonickém prostředí Nostalgické myši, hospoda a kulturní sál vybuduvaný v bývalém prasečáku na okraji vesnice Šemanovice. Místo je známé hlavně díky Ondřeji Suchému, který odsud vysílal pravidelný pořad Českého rozhlasu.

"V letech 1997 až 2019 připravoval pro Český rozhlas zábavná talkshow natáčená za účasti publika v šemanovickém centru Nostalgická myš. Pořad se poprvé vysílal 13. června 1997 pod názvem Nostalgické muzeum zábavy, který se v průběhu let několikrát pozměnil (Malé nostalgické muzeum zábavy, Evropské muzeum zábavy, Strakaté muzeum zábavy)." citace z Wikipedie

Zkrátka milé kulturní místo na hraně užasného Kokořínska. S milým spoluvystavovatelem, jež je vlastně místní, a na vernisáž navíc krásný den s čarodějnickým ohněm na závěr. A jako krásné doplnění ještě hudební doprovod od Neznámého písničkáře. Kdo si našel čas a přijel, veřím, že byl spokojen, tak jako my. Jo a v prostoru druhého sálku je navíc malá sklářská pac, ve které se pracuje. Prostě v Myši to pěkně žije.

Děkuji bylo to skvělé a vy máte možnost se do 2.6.23 ještě přijet podívat.

^{Další fotografie z vernisáže  zde} 

^{Krásné jaro přeji všem, Zuzana}

Krásný lednový večer.

Krátké povídání o tom, jak jsem se po čase vrátila ke kresbě a malbě.

Před časem, kdy děti začaly odrůstat dětským botám a já začala mít více času pro sebe, tak jsem se asi trochu náhodou (které prý nejsou) opět po mnoha letech vrátila ke kresbě a malbě. Návrhy na výrobu textilu už běžely tak nějak  samy, výroba mi už šla vcelku dobře a objevovaly se další volné večery. Tak jsem napřed sebrala veškerou odvahu a po asi 15letech, co jsem dostala jako dárek sadu barev, jsem nastudovala olejomalbu a začala zkoušet olejové obrazy, barvy jsem nechala na chalupě, v domnění, že doma volné večery ještě nebudou. No ale časem začaly být volné večery i doma. Ani ted už nevím, jak to přišlo, ale začala jsem v těch volných večerech kreslit, perokresby. Asi za to může návrat k oboru, který proběhl v podobné době,  architektura se dnes kreslí v počítači  a střechy pohledů za pár vteřin vyšrafuje autocad, začala jsem kreslit šrafované perokresby, protože mne to  šrafování  střech vždy bavilo, taková zvláštní činnost, přesná, ale od oka, zdouhavá a tím zároveň zklidňující. A jelikož moje touha zkoušet nové věci se ve mne po letech obnovila taky, přibyl i akvarel. A tak mi pod rukama na původním rýsovacím stole vznikají kresby, akvarely a kombinace, olej je stále jen na chalupě, takové mé místní rozdělení technik.  Po získání alespoň malé jistoty ve svých kresbách a malbách, jsem začala využívat FB jako svou virtuální galerii, jen tak, ukázat ostatním. A ono se to začalo líbit a začalo se to líbit natolik, že jsem byla dotázána, zda jsou obrázky na prodej. No nebyly. Ale vlastně proč by nemohly být!!! A ted už mám sbírku fotek, jak obrázky visí v nových domovech a kancelářích a dělají radost. Fotek je jen pár, ale  ve světě je jich násobně víc. A mne to hřeje u srdce a povzbuzuje k další tvorbě. Níže ukázka.

Tak pokud se vám moje tvorba líbí, můžete mne sledovat na FB či Instragramu.

Pokud vás neosloví nic z toho, co mi spontánně vzniká pod rukama, a přeci jen byste o obrázek stáli, tak se klidně ozvěte, protože nemožné na počkání a zázraky do tří dnů .... no to úplně ne, ale umím  teď už i obrazy na přání ( třeba ta barevná srdce byla na přání).

Zuzana

V terapeutické místnosti, na objednávku a přání.

     Kancelář ředitele konferenčního centra, Hejnický klášter.

U kamarádky v ložnici.

   S někým se obrazy i stěhují.

   Tak tady nad jídelním stolem.

Obrázek i kalendář posloužily jako dárek rodičům jedné mé známé z dávna.

Krásné podzimní nedělní odpoledne.

Letošní rok mi utíká jako splašený kůň, než jsem si plně uvědomila, že je jaro, tak je tu počátek podzimu. Z dětí mám vysokoškoláka a středoškolačku, dny se krátí a je skoro čas myslet na Vánoce. ( Pracovně  bych na ně měla myslet už dávno) Tak než se přehodí i tento rok do dalšího, ve kterém možná opět bude možnost vidět mé perokresby někde naživo, vkládám odkaz na fotografie z vernisáže mé první výstavy. Klášterní galerie v Hejnicích je nádherná a díky skvělé partě kamarádů  a rodinných příslušníků se mi podařilo obrazy smysluplně rozmístit, zajistit hudební doprovod i luxusní pití na přípitek. Mít okolo sebe partu dobrých kamarádů je zkrátka k nezaplacení. Chválu všem pomocníkům jsem již bezprostředně dala na FB, takže oni vědí, a vám, návštevníkům mého e-shopu, sdílím album z mé letošní velké osobní radosti.

Fotografie z vernisáže

Zuzana

Krásný den.

Chystám svou první výstavu. Zní to naprosto neuvěřitelně, ale je to tak. Souhra různých náhod, byť ty prý neexistují, způsobila, že od 29.4. bude možné po dva měsíce vidět mé perokresby v klášterní galerii v Hejnicích. Cestu ke kresbě jsem si našla po dlouhé pauze, protože pořádně jsem kreslila naposled na vysoké škole. V té pauze jsem stihla nedokončit doktorát, žít pár let jinde než v Česku, vychovat dvě děti a poskládat si zpět své rozsypané  zdraví. A teď nastal čas začít se věnovat svým starým koníčkům a taky hledání nových, protože jak říká má kamarádka, druhá část života má být naplněna věcmi, které jsme v první pro samé povinnosti nestíhali. Výborná myšlenka, které se snažím držet.

A teď k samotné výstavě. K vidění i ke koupi budou jak originály perokreseb, tak i grafické listy. Mé grafické listy v té podobě, jakou jsem si vytvořila, ona ta digitální technologie umožňuje nové možnosti, že. Grafické listy mají formát A4, tisk je 166 x 236 mm, tištěno digitální technologií v tiskárně na strukturovaný papír, gramáž papíru 300g/m2, barva papíru je světle béžová. Od každé perokresby pak nechám dělat pouze 10 tisků a čísluji je jako grafické listy. Ty ostatně se dají již teď koupit zde na e-shopu, ale budou k vidění i na výstavě. Jen je všech kreseb i tisků mnohem víc, než můžete teď najít v tuto chvíli tady. 

Takže zvu vás do Jizerských hor, udělejte si výlet, jeďte tam na víkend, jaro v Jizerkách je nádherné a stavte se v Hejnickém klášteře na mé výstavě. Pokud to vyjde i na vernisáž, budu ráda.

Vernisáž bude 1.5.2022 v 15hod a já se těším na viděnou.

Prostě plní se mi sen, no jeden z mnoha, jež jsem asi nikdy ani neměla odvahu mít. Tak  se přijďte podívat, jak to dopadlo.

Zuzana